Moravský kras je kouzelný kout jižní Moravy, kde příroda malovala vápenec štětcem vody a času. Nejde jen o slavnou propast Macochu, ale i o desítky dalších míst, která umí ohromit, uklidnit i pohladit duši. Tady lesy šeptají, skály zpívají a voda promlouvá podzemními chodbami.
Příroda si nebere servítky. Přijde, kdy se jí zachce, a často si vezme všechno, co člověk považoval za jistotu. Zanechá po sobě trosky, ticho, slzy a nezodpovězené otázky. A právě na taková místa se lidé znovu a znovu vydávají. Ne z touhy po adrenalinu, ale spíš z respektu. Možná také z vnitřní potřeby porozumět tomu, co se tam stalo. Vrátit se k příběhům, které si žádají být slyšeny.
Když se jaro rozlije nad jižní Moravou, vinice se probouzejí do nové sezóny a krajina mezi Mikulovem a Znojmem voní vínem, sluncem a příslibem zážitků, které pohladí všechny smysly. Právě teď je ideální čas se zvednout od pracovního stolu a vyrazit mezi révu, kde vás čekají nejen skvělá vína, ale i dechberoucí výhledy, rozhledny, květinami poseté louky a klid, který si nepřivezete z žádné dovolené v katalogu.
Procházet se mezi vinicemi, kde réva zraje na slunci a vzduch voní po zemi, víně a dálkách. Sedět na terase s výhledem na kopce, ve sklenici rubínové víno a na jazyku příběh. Vinná turistika je zážitek pro všechny smysly a spojuje krásu krajiny s chutí, tradicí a lidským dotekem. Mezi evropské perly patří Toskánsko, Bordeaux a Porto, kde víno není jen nápoj, ale způsob života.
Když se řekne Holandsko, mnohým se vybaví sýry, kola a větrné mlýny. Ale pak přijde jaro a s ním i Keukenhof, květinový ráj, kde to každý rok vypukne ve velkém stylu. Miliony tulipánů, narcisů a hyacintů tu rozbalí barevné představení, které bere dech a vyvolává pocit, že jste se ocitli v jiné dimenzi. Takové, kde voní vzduch, zpívají ptáci a kde každý kout vypadá jako kulisa z romantického filmu.
Je starší než většina civilizací, větší než vaše představivost a výbušnější než italská hádka. Etna není jen sopka, ale neustále dýmající divadlo přírody, které nepřestává fascinovat vědce, turisty i místní obyvatele. Jednou vás ohromí krásou, jindy trochu postraší. Ale nuda, ta s ní rozhodně nehrozí.
Na první pohled působí jako nenápadný ostrov vedle Afriky. Jakmile ale otevřete dveře letadla a ucítíte ten zvláštní mix vlhkého vzduchu, slunce a něčeho naprosto nepojmenovatelného, víte, že jste jinde. Tady diktuje tempo příroda a dělá to s grácií, vtipem i notnou dávkou svéráznosti. Je to jako vstoupit do příběhu, který neznáte, ale hned vám připadá důvěrně blízký.
Některé hotely mají své kouzlo. Nejen kvůli krásným pokojům a dechberoucím výhledům, ale protože si v jejich zdech šeptá historie. Jsou to místa, kde se zastavil čas a kde se generace za generací vracejí, aby se nadechly minulosti a zanechaly stopu v přítomnosti.
Jestli na planetě Zemi existuje místo, kde se v jediné kapce vody potkává krása, chaos i křehkost života, pak je to právě tady. U východního pobřeží Austrálie se pod hladinou rozprostírá jiný svět. Dýchá vlastním tempem, hraje všemi barvami a tiše připomíná, že existují místa, která nám dokážou vzít dech i slova.
Vlčnov je na první pohled malebná vesnička na jihovýchodě Moravy, kde si tradice podávají ruku s minulostí. Každý zná Jízdu králů, ale už málokdo si uvědomí, že kromě pestrých krojů a výjimečného folklóru ukrývá Vlčnov i architektonické poklady.
Představte si, že plánujete výlet a s úsměvem oznámíte, že míříte do Řitky nebo dokonce do Pekla. Možná si vaši přátelé pomyslí, že si z nich děláte legraci, ale tahle místa skutečně existují a mají své kouzlo.
Když sníh roztaje, odhalí se svěží zelená krása hor, kterou byste si neměli nechat ujít. Rakouská jezera Hallstatt a Achensee jsou jako brány do pohádky, kde se turistika mění ve skutečný zážitek.
Albánie byla dlouho skrytý poklad, který objevovali jen ti nejodvážnější. Dnes je to destinace pro všechny, kdo hledají něco víc než jen turistické pláže. V Tiraně zažijete ruch městského života, v Durrësu se ponoříte do historie a Vlora vás uchvátí kombinací moře a hor.
