Na Šumavě, ale i na jiných místech v Česku, je mnoho míst, která zmizela v propadlišti dějin. A mnohá z nich dokonce známe z klasických televizních příběhů. Jedním z nich je zaniklá osada Hůrka, ve které se natáčel film Divá Bára. A kterou také neblaze proslavil tanec vojáků se zdejšími mrtvými.
Sklářská osada Hůrka
Bývalá osada Hůrka se nachází v poměrně krátké vzdálenosti od známější Železné Rudy. Případně je to do ní asi čtyři kilometry z Prášil. Byla založena v roce 1732 majitelem skláren G. Ch. Abelem. V některých záznamech se o tomto místě někdy referuje i jako o České Huti. Vzhledem k tomu, že zhruba o třicet let později byla nedaleko vybudována sklárna Nová Hůrka, ta původní dostala pro lepší orientaci přídomek Stará. Vzhledem k následujícím historickým událostem je také důležité zmínit, že v roce 1789 byl v osadě postaven kostel sv. Vincence Ferrerského a o třicet let později vznikla zdejší hřbitovní kaple sv. Kříže. Před válkou bylo toto místo velmi oblíbené, a to i díky blízkému jezeru Laka, které bylo populárním výletním cílem.
Vysídlení po válce a poslední role ve filmu
S koncem 2. světové války bylo vystěhováno německy hovořící obyvatelstvo osady a pomalu se nad ní začalo smrákat. Poslední lidé odtud odešli v roce 1952 a Hůrka se stala součástí vojenského újezdu Dobrá Voda. Armáda však s devastací obce počkala alespoň na to, dokud tu neskončí filmování Divé Báry. Jediné, co přežilo veškeré řádění, byla kaple sv. Kříže, která vojákům sloužila jako pozorovatelna.
Krádeže i neblaze proslulý tanec s mrtvými
Vojáci, kteří se do Hůrky dostali, zjevně neměli žádné zábrany, protože se rozhodli vybrat hroby těch, kteří tu byli pohřbení. Vzhledem k tomu, že na místě jejich posledního odpočinku měly být dokonce šperky, šlo pro některé o lákavou kořist. A právě v tomto období mělo dojít ke známému tanci s mumiemi, ke kterému přispělo posílení dostatečným množstvím alkoholu. Vojáci vytahali ven prosklené rakve, ze kterých vytáhli ostatky, se kterými si následně zatančili. Mrtvé pak měli rozstřílet a jejich zbytky zakopali venku. Traduje se, že za toto chování stihl všechny přítomné trest. Do roka měli po tomto incidentu zemřít.
V současné době je hřbitovní kaple v Hůrce opravena a v roce 2003 byla opět vysvěcena. Kdo půjde kolem a bude o to mít zájem, ten může dokonce zazvonit na Zvon smíření. V roce 2011 pak byla před kostel postavena socha Krista z dílny šumavské sochařky Vladimíry Tesařové.
Zdroj: Šumava Net, Paměť národa
