Když se řekne Benátky, většině lidí se vybaví romantické gondoly plující po křivolakých kanálech, majestátní paláce odrážející se ve vodní hladině nebo pestrobarevné masky karnevalu. Toto jedinečné město, rozprostírající se na 118 ostrovech v Benátské laguně, je živoucím důkazem lidské vynalézavosti a uměleckého génia. Málokdo však ví, že celé město stojí na tisících dřevěných kůlů zaražených do bahnitého dna laguny. Tento zázrak středověkého stavitelství již více než tisíc let odolává času i přírodním živlům, i když v posledních desetiletích čelí stále větší hrozbě stoupající hladiny moře.
Město postavené na vodě – zázrak středověkého stavitelství
Benátky byly založeny v 5. století, kdy se obyvatelé pevniny ukrývali před nájezdy barbarů na bažinaté ostrovy v laguně. Co začalo jako nouzové útočiště, se postupně proměnilo v mocnou námořní republiku, která ovládala obchod mezi Evropou a Orientem.
Tajemství stability benátských staveb spočívá v jejich základech. Pod vodou se skrývají miliony dřevěných kůlů, většinou z kmenů modřínu nebo dubu, zaražených hluboko do jílovitého dna. Tyto kůly nehnijí, protože jsou ponořeny ve vodě bez přístupu kyslíku. Na kůlech leží vodorovné dřevěné rošty a teprve na nich stojí kamenné základy budov.
Stavitelé museli přizpůsobit své techniky nestabilnímu podloží. Budovy jsou proto relativně lehké, s tenkými stěnami, a využívají oblouky k rozložení váhy. Díky těmto inovacím mohly vzniknout architektonické skvosty, které dodnes obdivuje celý svět.
Nejstarší části města, jako je oblast kolem Rialta, jsou postaveny na nejpevnějších ostrovech. S růstem města a jeho bohatství se zástavba rozšiřovala i na méně stabilní oblasti, které dnes nejvíce trpí poklesem půdy a záplavami.
Bazilika svatého Marka a Dóžecí palác – symboly benátské moci
Srdcem Benátek je náměstí svatého Marka (Piazza San Marco), jediný velký otevřený prostor ve městě. Dominuje mu Bazilika svatého Marka, postavená v 11. století pro uložení ostatků svatého Marka, které benátští kupci údajně „zachránili“ z Alexandrie.
Bazilika je mistrovským dílem byzantské architektury v Itálii. Její pět kopulí a bohatě zdobené průčelí odráží benátské spojení s východním Středomořím. Interiér baziliky ohromuje návštěvníky více než 8000 m² zlatých mozaik, které pokrývají klenby a stěny. Čtyři pozlacení bronzoví koně nad hlavním vchodem jsou replikami – originály, uloupené z Konstantinopole během čtvrté křížové výpravy, jsou k vidění v muzeu uvnitř baziliky.
Hned vedle stojí Dóžecí palác (Palazzo Ducale), bývá sídlo dóžete – voleného vládce Benátské republiky. Tato gotická stavba z 14. století překvapuje lehkostí své konstrukce – masivní horní patra spočívají na zdánlivě křehkých sloupech a obloucích. Uvnitř paláce se nacházejí sály bohatě vyzdobené díly benátských mistrů, jako byli Tintoretto, Veronese a Tizian.
Významnou částí paláce je Most vzdechů (Ponte dei Sospiri), který spojuje palác s bývalým vězením. Jméno dostal podle údajných vzdechů vězňů, kteří přes jeho malá okénka naposledy viděli Benátky před uvězněním.
Benátský karneval a slavnosti – tradice starší než město samo
Benátský karneval patří k nejstarším a nejslavnějším na světě. Jeho kořeny sahají až do 11. století, ale největšího rozkvětu dosáhl v 18. století. Po pádu Benátské republiky v roce 1797 byl karneval zakázán a obnoven byl až v roce 1979.
Typickým znakem benátského karnevalu jsou propracované masky. Ty původně sloužily k setření sociálních rozdílů – pod maskou nebyl rozdíl mezi šlechticem a prostým občanem. Nejznámější jsou masky Bauta (bílá maska s výrazným nosem a bez úst), Moretta (oválná černá maska pro ženy) a Medico della Peste (maska morového doktora s dlouhým zobákem).
Kromě karnevalu jsou Benátky známé i dalšími slavnostmi, jako je Festa del Redentore (Svátek Vykupitele) – oslava konce morové epidemie z roku 1576, při které se staví provizorní most přes kanál Giudecca a noc končí velkolepým ohňostrojem.
Historickou slavností je i Festa della Sensa (Svátek Nanebevstoupení), při kterém benátský dóže symbolicky „oddával“ město s mořem vhozením zlatého prstenu do vln – připomínka námořní dominance Benátek.
Město v ohrožení – boj s mořem a masovou turistikou
Dnes jsou Benátky ohroženy hned dvěma hlavními problémy: stoupající hladinou moře a nadměrným turismem.
Město se potápí rychlostí asi 1-2 mm ročně, zatímco hladina moře stoupá. Výsledkem jsou stále častější záplavy zvané „acqua alta“ (vysoká voda), které zaplavují náměstí a přízemí budov. V listopadu 2019 zasáhla Benátky nejhorší povodeň za posledních 50 let, kdy voda vystoupala 187 cm nad normální úroveň.
Na ochranu města byl vybudován systém pohyblivých hrází MOSE (Modulo Sperimentale Elettromeccanico), který má zabránit zaplavení laguny při přílivu. Systém byl dokončen v roce 2020 po mnoha letech zpožďování a překračování rozpočtu. Jeho efektivita je však stále předmětem debat.
Druhým problémem je masový turismus. Před pandemií COVID-19 navštívilo Benátky ročně přes 30 milionů turistů, zatímco stálých obyvatel je jen asi 50 000 (oproti 175 000 v roce 1951). Tato nerovnováha vede k proměně města v jakýsi „Disneyland na vodě“, kde mizí tradiční řemesla a obchody ve prospěch suvenýrových krámků a rychlého občerstvení.
Od roku 2023 proto město zavedlo vstupní poplatek pro jednodenní návštěvníky v nejvytíženějších dnech, aby omezilo počet turistů a získalo prostředky na údržbu infrastruktury.
Přes všechny výzvy zůstávají Benátky jedním z nejpůsobivějších měst světa. Jejich unikátní krása, umělecké poklady a atmosféra procházek po křivolakých uličkách a plaveb po kanálech stále okouzlují miliony návštěvníků, stejně jako inspirovaly bezpočet umělců, spisovatelů a hudebníků po staletí.
Zdroje: UNESCO, Museo Civico Correr, Comune di Venezia,
