Ochutnávání nových jídel v cizině neodmyslitelně patří k mezinárodnímu cestování. Turisté můžou díky pokrmům poznat místní kulturu a zvyky. Přečtěte si o některých jídlech, která pevně definovala kuchyni dané země.
Řecká musaka: Vrstvené mistrovské dílo
Musaka ztělesňuje kulinářskou tradici řecké kuchyně s jejími rozmanitými chutěmi. Vrstvy jemného lilku, ochuceného mletého masa a krémové bešamelové omáčky zprostředkovávají lákavou chuť starověkého Řecka. Toto jídlo totiž pochází už z byzantské éry. V průběhu doby se vyvíjelo a zahrnovalo různé regionální ingredience a techniky vaření. Musaka pravděpodobně pochází z Blízkého východu a do Řecka se dostala během osmanské nadvlády. Od té doby se stala součástí jídelníčku Řeků a oblíbenou volbou v řeckých restauracích po celém světě.
Musaka dokáže dráždit chuťové pohárky harmonickou směsí chutí. Kombinuje hovězí nebo jehněčí mleté maso s lilkem, rajčaty, cibulí a kořením a vytváří tak chutnou směs pikantních a aromatických chutí. Krémová bešamelová omáčka z másla, mouky a mléka dodává jídlu hebkost.
V posledních letech se objevily moderní úpravy této vlajkové lodi řecké kuchyně. Šéfkuchaři experimentují s různými ingrediencemi, přidávají sezónní produkty a vytvářejí tak další variace. Například nahrazují mleté maso kuřecím nebo přidávají vrstvu cukety pro větší svěžest.
Polský Bigos: Pokrm pro dlouhé středověké cesty se stal národním jídlem
Bigos už po staletí patří do polské kuchyně a kultury, jeho původ se vztahuje už do středověku. Původně se připravoval z různých druhů jemně nakrájeného masa, ryb a někdy i raků. Pokrm se vylepšoval pomocí citronů, limetek a vinného octa. V 18. století se začalo přidávat zelí, aby nahradilo dražší suroviny, a tak vznikl název „bigos se zelím“. V 19. století se změnil poměr masa a zelí, čímž vznikl moderní bigos.
Podle starých receptur se bigos připravoval buď z kysaného zelí anebo z čerstvého zelí kvašeného v řepném nálevu. Patřily do něj taky slanina, vepřový bok, klobása a často i pečená zvěřina, zejména zajíc, přidávaná po uvaření. Tradičně se bigos podával jako teplá snídaně, zvláště pro ty, kteří se vydávali na cestu. Bigos totiž zlepšuje chuť vícenásobným ohřevem a po dlouhou dobu se nekazí. To z něj činilo ideální pokrm na dlouhé cesty, které za starých časů často trvaly týdny. Během loveckých výprav se bigos znovu ohříval v hrnci s utěsněným těstem. Hlasité „pukání“ víka způsobené nahromaděným tlakem signalizovalo jeho připravenost.
Bigos má bohatou historii a velký kulturní význam. Proto se na jeho počest slaví 20. leden jako Světový den bigosu, aby se tak ocenil jeho kulinářský přínos.
Mexické taco nabízí nespočet variací
Taco je hluboce zakořeněno v mexické historii. Jde o tradiční mexické jídlo skládající se z malé tortilly vyrobené z kukuřice nebo pšenice doplněné různými náplněmi. Tento základní rámec dal vzniknout kulinářským inovacím, které překračují hranice Mexika. Samotné slovo „taco“ se datuje do 18. století a značilo výbušnou nálož, kterou horníci používali k těžbě rudy. Později se stalo synonymem vynalézavosti mexické kuchyně při využívání dostupných surovin. Rozrůstání mexických komunit, zejména migrací na počátku 20. století, mělo vliv taky na vývoj taco, které se adaptovalo v nových prostředích a spojovalo místní chutě s tradičními metodami.
Například Američané se stali fanoušky tohoto pokrmu, který dále rozvíjeli surovinami dostupnými v amerických supermarketech. Jejich inovace, jako je taco s tvrdou skořápkou, se odklánějí od tradičních mexických receptů na bázi měkké tortilly. Tyto variace vedly k rozmanitému taco lexikonu, který překlenuje kulturní rozdíly.
Japonské sushi: Starodávné jídlo definuje japonskou kuchyni
Sushi se do Japonska dostalo z Číny kolem období Nara (710-794) spolu se zavedením pěstování rýže. Tehdy se nazývalo „nare-zushi“ a vyrábělo se marinováním ryb v soli a rýži s následným zráním.
Na konci 19. století se komercializovala výroba ledu, díky čemuž se k němu japonské restaurace snáze dostávaly. Dostupný led zlepšil manipulaci s čerstvými rybami a měkkýši a díky tomu se zvýšil se počet a rozmanitost čerstvých sushi položek.
V roce 1958 byla v Ósace otevřena první sushi restaurace s dopravním pásem. Její majitel dostal tento nápad po návštěvě továrny na stáčení piva. Díky tomu si uvědomil, že by dopravní pás mohl obsluhovat více zákazníků najednou. Restaurace se stala populární a oživila oblibu sushi restaurací mezi širokou veřejností.
V zahraničí se tato pochoutka prosazovala postupně. Cizinci se původně dívali na sushi jako na podivné japonské jídlo. Přesto si však postupně získalo na oblibě díky cestovatelům, kteří ochutnávají nové pokrmy. V poslední době se setkáváme taky s produkty jako „poke bowls“, které obsahují prvky velmi podobné sushi jako syrové ryby, rýže a řasy nori, i když v jiném složení.
Zdroje: Taste Atlas, Business Insider
