Pouště jsou známé pro svoje extrémní horko. Možná vás ale překvapí, do jakých nízkých, až mrazivých hodnot může klesnout jejich teplota v noci. Zatímco během dne teploty atakují i více než 40 °C, v noci přichází mráz. Pojďme se podívat na ty nejextrémnější.
Proč vlastně dochází k takovým rozdílům?
V kostce řečeno, můžou za ně písek a nedostatek vlhkosti. Písek přes den odráží horko zpět do vzduchu, což způsobuje vysokou, až extrémní teplotu. Písek ale nezadržuje dobře teplo, jakmile zapadne slunce, teplo se z něj rychle uvolní.
Pouště nemají moc vlhkosti ve vzduchu a tento nedostatek taky vede k teplotnímu propadu v noci. Vlhkost funguje v podstatě jako vrstva izolace, která zabraňuje rozptylu tepla nebo chladu do vzduchu. Když zmizí zdroj tepla, tedy slunce, pára je schopná držet teplo ve vzduchu. Tento mechanismus na pouštích ale chybí.
Sahara je největší horká poušť na světě
Důležité je slovo horká, protože se na Zemi nachází dvě ještě větší, ale studené pouště – Arktida a Antarktida. Právě Sahara se uvádí jako jeden z příkladů extrémních teplotních výkyvů. Průměrná roční teplota zde během dne dosahuje až 38 °C, v noci ale spadne až na mínus čtyři. Srovnání léto versus zima ale nabídne ještě větší extrém. Denní teplota se v létě může vyšplhat až k 50 stupňům, zatímco ta noční může v zimě klesnout až na mínus 18 °C.
Sahara se rozléhá na obrovském území severní Afriky, zahrnující 9,4 milionu kilometrů čtverečních. Nejedná se však jen o nekonečné množství písku, jak by se mohla zdát, naopak, jde o docela rozmanitou krajinu. Nachází se v ní taky mělké, sezónně zaplavované pánve, oázy, štěrkem pokryté pláně a hory. A ani to není úplná placka, rozdíl mezi nejvyšším bodem (vrchol hory Koussi v Čadu) a nejnižším (prohlubeň Qattara v Egyptě) dosahuje téměř 3500 metrů nad mořem.
Sahara je nejen obrovská, ale stále se roztahuje. Pouště běžně mění svoje velikosti, zmenšují se v období dešťů a rostou během sucha. Sahara se ale od roku 1920 zvětšila o téměř deset procent a její bobtnání bude kvůli klimatické změně pokračovat i nadále.
Údolí smrti ale dosáhlo ještě vyšších teplot
Americký stát Kalifornie se pyšní pouští, která svou teplotou vzduchu překonala Saharu. V tamějším Údolí smrti se v roce 1913 naměřila rekordní světová teplota vzduchu 57 °C. Letní teploty zde běžně přesahují 49 °C. Vysoké teploty a nízká vlhkost vzduchu přispívají k mimořádnému odpařování. Na druhou stranu, zimní minimální teploty málokdy klesají pod bod mrazu. Nejnižší rekordní teplota byla jen mínus devět stupňů Celsia.
Údolí smrti se taky vyznačuje extrémně vysokou suchostí. Většina srážek se zastaví na horách v západní části pouště. Dva roky se zde dokonce žádné nevyskytovaly.
Tato poušť sice drží rekord teploty vzduchu, povrchy ale můžou nabývat ještě extrémnějších hodnot. Je to proto, že se vzduch měří ve ventilovaných zařízeních zhruba 1,5 metru nad zemí. Teplota na povrchu ale může vyskočit ještě výš, protože je ohřívá rozpálený vzduch a slunce. Takové teploty se neměří standardními nástroji, americká vesmírná agentura NASA má pro tento účel radiometr, kterým měří různé hodnoty, včetně teploty, po celé zeměkouli. V roce 2021 tato agentura naměřila extrémní rekordy v pouštích Lut v Íránu a Sonoře na americko-mexickém pomezí. Oba povrchy dosáhly málo uvěřitelných 80,8 °C.
Život na poušti tedy není nic jednoduchého, ale některá zvířata se dokážou s extrémními podmínkami vyrovnat. Například studenokrevní plazi nepotřebují vkládat tolik energie do zvýšení teploty svého těla a tuto energii pak můžou použít pro lov. Mnozí z nich jsou malí, a proto snáze najdou stinný koutek přes den nebo rozpálený kámen na noc. Lidé však zjevně nemají o co stát.
Zdroje: www.theweathernetwork.com, www.mentalfloss.com, www.livescience.com, www.britannica.com, www.britannica.com, www.science.org
