Už jen představa jediné noci uprostřed africké savany, bez zbraní a technologií, je pro mnoho lidí nepředstavitelná. Lidé kmene Masajů tak ale žijí celý život, po boku lvů, slonů a zeber. Jak se zdá, civilizovaný život je ani neláká.
Masajové patří mezi neslavnější africké kmeny
Podle vlastní ústní historie kmene pochází kmen Masajů severně od jezera Turkana (severozápadní Keňa) v údolí dolního Nilu. Začali migrovat na jih v 15. století a dorazili do dlouhého kmene země táhnoucího se přes centrální Tanzanii a severní Keňu během 17. a 18. století. Území Masajů dosáhlo své nejdominantnější velikosti v 19. století, kdy pokrývalo většinu Velké příkopové propadliny a přilehlé země od Dodomy a hory Marsabit.
Pastýři Masajové jsou plně kočovní, po celý rok putují ve skupinách a živí se téměř výhradně masem, krví a mlékem svých stád. Jejich kraal, sestávající z velkého kruhového plotu z trnitých keřů kolem kruhu hliněných domů, drží čtyři až osm rodin a jejich stáda.
Kmen, který po modernizaci netouží
Mezi 14 a 30 lety jsou mladí muži tradičně známí jako moráni. Během této životní fáze žijí v izolaci v buši, učí se kmenovým zvykům a rozvíjejí sílu, odvahu a vytrvalost – vlastnosti, pro které jsou masajští válečníci známí po celém světě. Přechod do dospělosti pak uzavírá obřízka. Tento zvyk si kmen drží i přesto, že na ně tlačí vláda. Masajové si totiž v moderní Africe nikdy nevedli dobře. Když přišli evropští osadníci, okupovali nejúrodnější země. V roce 1904 Masajové podepsali první dohodu a přišli o to nejlepší ze své země ve prospěch evropských osadníků.
Jiné kmeny Keni se snadněji přizpůsobily „pokroku“ moderní doby. Naproti tomu Masajové přetrvávají ve svých tradičních způsobech, takže když Keňa zabírá více půdy pro rostoucí kmeny a zemědělství, trpí. Hlavním důvodem je pak likvidace přirozeného prostředí pro divoká zvířata. Téměř denně se tak Masajům stává, že jejich osadu napadne lev, či jiné zvíře.
zdroj: Britannica, Maasai Wilderness, Siyabona
