Na světě existuje nespočet zajímavých míst, která nepřestávají fascinovat nejen návštěvníky těchto lokací, ale také samotné historiky. A zatímco některá místa udivují svou půvabnou architekturou či pestrou historií, jiné lokace přitahují návštěvníky tajemstvími, která nad nimi visí.
Zázračný pramen v Lurdech
První setkání Bernadette s neznámou postavou
11. února 1858 se začal psát jeden z nejzáhadnějších příběhů a odehrával se až do 16. července téhož roku. Když v jeden mrazivý den vyrazila mladá dívka jménem Bernadette Soubirous na dřevo, jak byla zvyklá. Brzy se ocitla sama na břehu řeky. Zatímco kamarádky, se kterými se vydala do lesa, byly na cestě domů, Bernadette ovanul slabý vítr. Když se dívka několikrát otočila, aby se ujistila, že je sama, po chvíli si ve výklenku skály Massabielle všimla oslnivého světla.
Uprostřed něj stála mladá žena oděná do sněhově bílých šatů a růžemi u nohou. Postava sepjala ruce, zatímco držela růženec a Bernadette pokynula, aby k ní přistoupila blíže. To však mladou dívku vylekalo, a tak se raději vydala na útěk. Po chvíli dohnala své kamarádky a všechno jim pověděla. O zážitku se dozvěděla také matka Bernadette, která svou dceru pokárala a řekla jí, aby se jeskyni vyhýbala. Po třech dnech se však vrátila s doprovodem kamarádek na místo.
Léčivý pramen a rostoucí zájem veřejnosti
Když se začala modlit k neznámé ženě, její kůže najednou začala zářit a vypadala průsvitně. Po obličeji se jí rozprostřel blažený úsměv a ze skály začalo padat kamení. Z výklenku jeskyně musel dívku dostat dokonce sám mlynář. Od té doby byl Bernadette přístup k místu zakázán, ale stejně se vždy našel někdo, kdo tam dívku zavedl.
Po několika dalších zjeveních objevila Bernadette v hlíně malou kaluž, ze které se stal do večera léčivý potůček. V poměrně krátké době místo navštívilo až 13 000 lidí. K poslednímu zjevení došlo 16. července 1858. Bernadette poté vstoupila do kláštera, kde se stala členkou Milosrdných panen a přijala jméno Marie Bernarda. Bohužel v pouhých pětatřiceti letech zemřela. Její tělo však nevykazuje známky rozkladu.
Církevní pohled na uzdravení
Doposud nikdo nedokázal zodpovědět, jak je možné, že pramen dokázal uzdravit přes 7 000 lidí. Církev je však k léčebnému prameni skeptická a do dnešního dne uznala pouhých sedm desítek skutečně vyléčených lidí.
Panna Marie v Turzovce
Život se s Matúšem Lašutem nepáral
Podle legend a věřících se Panna Marie zjevovala v různých koutech světa. Jedním z míst je také slovenské městečko Turzovka. Zde se Panna Marie údajně zjevila lesníkovi Matúšovi Lašutovi. Muž, který přežil všechny výslechy, bití, věznění a děsivé podmínky v psychiatrické léčebně prý spatřil Pannu Marii 1. června 1958.
Matúš Lašut se narodil 10. dubna 1916 ve Vysokém nad Kysucou jako prostřední ze tří dětí a jeho matka, když Matúšovi bylo pouhých pět let. Rodina žila v ohromné bídě, a tak maličký chlapec musel jít do služby. Nejprve pásl dobytek u zlého hospodáře, který mu nedovolil ani vlastní postel, takže spal u prasat. Odmalička byl však velice bystrý a knížky si bral na pastvu. Později však utekl a dostal se do Frýdku-Místku k jedné rodině. Věřící hospodáři brali mladého pasáčka každou neděli na mši, čímž se stal hluboce věřícím.
Po maturitě a vojně se však vrátil na Slovensku, kde se v Turzovce oženil a stal otcem. Matúš vždy platil za sečtělého a pracovitého lesníka, který se brzy povýšil na hajného, na kterého se mohl každý spolehnout.
Osudné setkání na hoře Okrúhla
V období přísně komunistického režimu mu však šlo o život. Když se 1. června 1958 vydal na obchůzku a rozhodl se vystoupit na horu Okrúhla, v místě zvaném Živčák se zastavil. A to u borovice, na které visel obraz Matky Boží Ustavičné pomoci, kde se zastavil a pomodlil každý věřící. Matúš si vyčítal, že v té době měl být v kostele, ale jeho nekompromisní zaměstnavatel mu nedělní mši zakázal. Roztěkanost a nervozita však měly za následek to, že lesník modlitbu jen oddrmolil, ale Zdrávas nedokončil.
Během odříkání si nalevo od obrazu všiml záblesku jasného světla. Matúš ztuhl. Zhruba dvanáct metrů od něj stála socha Panny Marie Lurdské, která dle jeho odhadů byla vysoká přes dva metry, oděná do bílého roucha s modrou stuhou, na hlavě měla závoj a v sepjatých rukou svírala růženec. Stejně jako v případě Bernadette Soubirou, i ona stála v záhonu květin a měla mladičkou tvář.
Pronásledování a utrpení
Jelikož se v té době slavilo sté výročí zjevení v Lurdech, Matúš si pomyslel, že někdo na místě postavil sochu, ale nakonec usoudil, že se o sochu nejednalo. O tom ho přesvědčil vánek, který si pohrával se závojem a hnědými vlasy Panny Marie. Postava se nakonec usmála a začala ožívat. Toto zjevení mu ukázalo na obraz na borovice, který se dle jeho slov změnil na promítací plochu. Lašut zde viděl nejen obraz zeměkoule, ale také zvláštní tabulku, na které běžely titulky a vysvětlivky. Poté se muži ukázal Ježíš Kristus v bíločerveném oděvu s křížem v ruce.
Svědectví s názvem Neposkvrněné Početí však spořádaného muže přivedlo do problémů. Matúše vyslýchala také Veřejná bezpečnost. Lašut byl vyslýchán tři dny, během kterých mu byl upírán spánek, orgány mu vyhrožovaly zabitím rodiny, a poté byl odvezen do psychiatrické léčebny v Bytčici u Žiliny. Zde byl „léčen“ elektrošoky. Po propuštění skončil znovu ve spárech VB a kruh se točil stále dokola.
Pohybující se křížek v Číhošti
Událost, která otřásla Československem
Psalo se 11. prosince 1949. když došlo v malém městečku Číhošť na Vysočině k události, která otřásla celou československou společností. Během kázání kněze Josefa Toufara byly dvě desítky lidí svědky pohybu malého dřevěného křížku. K tomu došlo v okamžik, když kněz svou levou rukou ukazoval ke svatostánku, zatímco jeho pravá ruka spočívala na jeho hrudi. Oltářní krížek zůstal nakloněn a zkroucen s mírným převisem směrem ke kazatelně.
Druhý den o celé záležitosti promluvil s farníkem a kovářem Václavem Pospíšilem, ale také s varhaníkem, se kterým se domluvil, aby o celé záležitosti s nikým nemluvil. Nejprve se prý musí celá věc prošetřit.
Josef Toufar a jeho pronásledování
Krátce poté se začala zajímat o „zázrak“ nejen katolická církev, ale také Státní bezpečnost, která takzvaný Číhošťský zázrak označila za inscenaci a Josef Toufar byl obviněn z podvodu. Stejně jako Matúš Lašut, i kněz byl podroben krutému mučení. Pod nátlakem byl nucen podepsat vykonstruované přiznání o zinscenování „zázraku“, ale také o sexuálním zneužívání ministrantů. Když se v noci z 23. na 24. února zbědovaný Toufar účastnil rekonstrukce, celá akce byla filmována a materiál měl posloužit k propagandistickému snímku Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení.
Dědictví a neobjasněná záhada
Bohužel dva měsíce po incidentu zemřel, aniž by stanul před soudem. Jeho osud však zůstává dodnes symbolem represí vůči církvi v období drsného komunistického režimu. Jeho přiznání bylo zpochybněno v 90. letech. Znalci posoudili, že po stylistické stránce text neodpovídá předchozím výpovědím. Ostatky kněze jsou uloženy v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v číhošťské farnosti. Doposud však nikdy nebylo objasněno, jak to s křížkem bylo.
Zdroj: maria.cz, irozhlas.cz, simeon.cz, Youtube
