Postavena ve čtvrtém století před naším letopočtem, vzkvétala asi šest století, byla kulturním a intelektuálním centrem starověkého helénistického světa a říkalo se, že obsahuje půl milionu papyrusových svitků – největší sbírku rukopisů ve starověkém světě – včetně děl autorů jako Platón, Aristoteles, Homér, Hérodotos a mnoho dalších. Některé z nejskvělejších mozků té doby v knihovně i pracovaly, studovaly a učily se.
Velká Alexandrijská knihovna byla jednou z největších a nejvýznamnějších knihoven celého starověkého světa
Starobylá Alexandrijská knihovna, postavená ve městě, které bylo duchovním dítětem Alexandra Velikého, byla jedním z největších divů světa a hostila učence, kteří zkoumali vědu, historii a všechny další oblasti vědění. V Řecku prý athénský vládce Peisistratos založil první velkou veřejnou knihovnu v šestém století před naším letopočtem. Právě z tohoto smíšeného dědictví řeckých a blízkovýchodních knižních sbírek se zrodil nápad na Alexandrijskou knihovnu. Myšlenku na založení knihovny v Alexandrii mohl navrhnout Demetrius z Phalerum, exilový athénský státník žijící v Alexandrii, faraonovi Ptolemaiovi I. Soterovi, ale samotná knihovna byla s největší pravděpodobností postavena až za vlády jeho syna Ptolemaia II. Philadelpha.
Na Řeky udělaly dojem úspěchy jejich sousedů a mnoho řeckých intelektuálů se snažilo prozkoumat zdroje jejich znalostí. Existují literární důkazy o tom, že Řekové navštěvovali Egypt zejména za účelem získání znalostí. Mezi „hosty“ knihovny byl i Herodotos, Platón, nebo Theophrastus.
Bohatství knihovny zmizelo jako lusknutím prstu
Knihovna se v průběhu let rozrůstala jak do velikosti, tak do rozsahu. Štědré královské dotace vedly k vytvoření komplexu budov obklopujících výzkumnou instituci Museion. Ačkoli přesné uspořádání knihovny není známo, v době svého největšího rozmachu knihovna zahrnovala přednáškové sály, laboratoře, zasedací sály, zahrady, jídelny a dokonce i zoo. Existovala také lékařská škola, jejíž studenti praktikovali pitvu lidských mrtvol – unikátní dovednost, která se v Evropě před renesancí 15. století praktikovala jen zřídka. Knihovna pak ukrývala více než půl milionu samostatných písemných děl.
Římský vojevůdce Julius Caesar byl nucen zapálit své vlastní lodě během obléhání Alexandrie v roce 48 př. n. l.; mnoho starověkých spisovatelů uvádí, že se požár rozšířil a zničil značnou část sbírek Alexandrijské knihovny. Bohužel ale spálil ty nejcennější svitky a ačkoliv se je mnoho následujících vlád snažilo opět nahradit, sláva i velikost knihovny od té doby jen stále více upadala.
zdroj: Live Science, Britannica, Greek Reporter
