Tádž Mahal každoročně přitahuje návštěvníky z celého světa. Dnes je tento monument mnohými považován za symbol Indie a jedno z nejkrásnějších architektonických děl historie. Existuje teorie, podle níž má stavba představovat pozemskou verzi ráje.
Monumentální pomník s hrobkou byl vystavěn císařem Šáhdžahánem. Měl uctít smrt císařovy milované manželky, jež zemřela při porodu jejich čtrnáctého dítěte. Mumtáz Mahal byla hlavní Šáhdžahánovou manželkou, účastnila se oficiálních záležitostí, doprovázela ho na dobyvačných výpravách a byla mu důvěrnicí i v politických aspektech. Po dvouletém státním smutku se císař rozhodl uctít její památku pomníkem, kterému se žádný jiný nevrovná. Stavba měla symbolizovat nejen věčnou lásku a krásu, ale také moc a stabilitu Mughalské říše.
Výstavba probíhala v období, kdy Mughalská říše dosahovala vrcholu, ale zároveň se začaly objevovat první ekonomické problémy. Výstavba tak nákladného komplexu zatížila ekonomiku a byla jednou z příčin, které později přispěly k oslabení impéria
Byli svoláni řemeslníci z celé říše, celkem okolo 20 000 řemeslníků a 1000 slonů na přepravu materiálu. Na projektu se podíleli architekti, sochaři a kaligrafové z Persie, Turecka, Samarkandu, Benátek i Francie. Výsledná stavba zabrala 22 let a dodnes je obdivována pro svou monumentálnost i symboliku.

Ráj na Zemi: Jak islám inspiroval architekturu Tádž Mahalu
Rajská zahrada je v islámské tradici popisována jako místo plné svěžích stromů, řek fontán a ovoce. Vládne zde věčný klid a harmonie. V arabštině se ráj označuje slovem Džanna, jde o místo věčného blahobytu, kde neexistuje smrt ani utrpení. Islámská architektura často přebírá mnoho konceptů přímo z Koránu. Typickým příkladem je koncept čtyř řek symbolizujících život, čistotu a věčnost.
Zahrady okolo paláců a mauzoleí byly tradičně rozdělovány do čtyř kvadrantů pomocí vodních kanálů, což symbolizuje řeky mléka, vína, medu a čisté vody, jak jsou popsány v Koránu. Voda má v islámské kultuře hlubokou symboliku jako zdroj života a boží milosti.
Dalším častým prvkem tehdejší architektury je symetrie. Vyjadřuje představu, že je Alláh stvořitelem řádu a harmonie. Geometrické vzory a opakující se ornamenty znázorňují nekonečnost Boha a věčný život.

Co nám materiály Tádž Mahalu vyprávějí?
- Materiál použitý na výstavbu Tádž Mahalu byl vybírán s ohledem na symbolický význam:
- Bílý mramor – čistota a božská přítomnost.
- Červený pískovec (použitý v přilehlých stavbách) – síla a moc.
- Polodrahokami (jaspis, tyrkys, onyx, lapis lazuli) – spojení se zemí a nebem.
- Perleť a zlato – duchovní světlo a posvátnost.
Islámská estetika je neodmyslitelně spojená se svatými texty. Tádž Mahal navazuje na architektonickou tradici té doby a obsahuje také verše z koránu, jež jsou vyobrazeny Jeho základem je symetrie, která odráží dokonalost božího stvoření. Šáhdžahán byl velkým patronem umění a inspiroval se Perskými mauzolei a islámskými zahradami. Monumentální stavba měla za úkol nejenom vést Mumtáz Mahal na její posmrtné cestě, ale být politickým a duchovním symbolem moci a věčnosti.
Jak se Tádž Mahal udržuje v zářivé kráse?
Dnes Tádž Mahal čelí výzvám spojeným se znečištěním ovzduší a kyselými dešti, které způsobují žloutnutí mramoru. Aby si stavba zachovala svou oslnivou bílou barvu, je čištěna tradičním způsobem známým jako multani mitti, což je směs hlíny absorbující nečistoty a mastnotu. Když se mramor podaří dokonale vyčistit, dokáže změnit svůj barevný nádech dle denního světla – ráno má růžové zbarvení, v poledne bílé a při západu slunce zlaté.
Tádž Mahal byl v roce 1983 zařazen na seznam světového dědictví UNESCO a každoročně přitahuje miliony turistů. Indická vláda se snaží omezit počet návštěvníků a v okolí památky byla zavedena přísná ekologická opatření, aby se zabránilo dalšímu poškozování památky.
Zdroje: moha.center, whc.unesco.org, stoplusjednicka.cz